Stačí procestovat Keňu, a získáte představu o celé Africe. Když pojedete napříč zemí, budete překvapeni, jak rychle se krajina mění: sjedete z úrodné Vysočiny a ocitnete se na téměř vyprahlých platinách, vynoříte se z bujné vegetace horského lesa a projedete rozlehlou náhorní plošinou, na příkrou horskou stěnu se vyšplháte přímo z hluboké rýhy údolí Rift Valley nebo ze silnice lemované kokosovými palmami odbočíte na špinavou prašnou cestu.

Keňa je zemí protikladů: na rovníku zde leží sníh a dlouhé vydatné deště zaplavují polopouště. Modrá jezera se promění v růžová, když je pokryjí milióny plameňáků, nad vyprahlými rovinami Amboseli se třpytí zasněžený vrchol Klimandžára. Na rozdíl od bohatého a rozmanitého jihozápadu, který je domovem 85 procent populace, severozápadní regiony, tj. téměř dvě třetiny země, tvoří pustina.

Země je už dlouho oblíbeným cílem výletů na safari. Výpravy na lov za velkou divokou zvěří jsou však už minulostí a dnes jsou povoleny jen lovy s kamerou. I když cestování v buši je obtížné a dnes ho usnadňují organizované výlety v pohodlných safari  vozidlech, jen málo jiných zážitků se může vyrovnat pocitu rozechvění, který zažijete při prvním zahlédnutí stáda slonů nebo smečky lvů v přírodě. Pokud však na druhé straně, od své dovolené neočekáváte víc než jen odpočinek pod palmou na pláži, Keňa vám nabízí dlouhé kilometry nedotčených pláží a nádherné korálové útesy, zpestřené rušnými letovisky.

Vícen než 40 kmenů a kmenových jazyků tvoří národní dědictví Keni, které se dbá mozaice poskládané z historie, tradic  a zvyků, jež koncem 19. A začátkem 20. Století stmelila dohromady společná koloniální minulost. Kmenová rozdílnost je největším kulturním přínosem a ohromnou společenskou a politickou výzvou Keni. Není bez zajímavosti, že tyto kmeny jsou útvary, které málokdy mají delší historii správy v dobách, kdy se postupně spojovaly a zanikaly.

Hledisko, podle něhož Keňané určují svůj původ, je převážně lingvistické, jazykové: žijí zde lidé mluvící jazyky bant, nilotikými, niksko-hamitskými. Kikujové z Centrální Vysočiny, část majoritní populace hovořící jazykem bantu, jsou největším kmenem, který zahrnuje téměř polovinu obyvatelstva, požávají značné vážnosti a autority, přestože zde existují snahy tento jejich rozhodující vliv zmenšit. Po ich následují Luové od npobřežíá Viktoriina jezera aLuhyaové ze západních zemědělských oblastí, kteří tvoří 27 procent, na dalším místě jsou kmeny Kalenjinů a Kambaů.

Nejznámějším kmenem Keni jsou Masajové, skupina vysokých venkovských kočovníků, nomádů, kteří stále odolávají zásahům moderní civilizace. Svá stáda dobytka hlídají s oštěpy v ruce a nocí své tradiční červené pláště a šperky z barevných korálků.

Asiaté, Arabové a Evropané tvoří malou, ale velice důležitou menšinu. Indicko-pákistánské komunity, které sem emigrovaly v koloniálních dobách, si stále udržují kontrolu nad většinou maloobchodních firem v zemi. Historie arabských usedlíků je mnohem starší a sahá až do dob přímořských osad zakládaných již ve středověku. Polečným jazykem všech těchto obyvatel je kisvahilština(Kiswqahili), i když úředním jazykem je také angličtina.

Země, ovládaná kdysi Evropany, je nyní z velké části vrácena do rukou Afričanů. Koloniální odkaz je však zřejmý zejména v převaze anglického jazyk, tradicích a snad i národní kuchyni. Vozidla jezdí vlevo a struktura vlády a veřejných služeb svědčí o stálém vlivu britského modelu.

Z odhadovaného počtu asi 30 miliónů obyvatel je polovina mladší 15 let, v Keni je míra růstu populace jedna z nejvyšších na světě. Pouze ale asi jedna čtvrtina půda je obdělávatelná. Na základě této rovnice visí nad touto zemí hrozba stále viditelnější a rozšířenější chudoby. Přesto však nejsou keňské sociální problémy patrné na první pohled. Místo toho na vás zapůsobí přátelská a dobrácká povaha zdejších lidí. Mimo velká města se setkáte s opravdovým zájmem o návštěvníka a potěšením z obyčejného popovídání. Všude podél silnic mávají děti, dokonce i hrůzu nahánějící Masajové často zdvihnou ruku na pozdrav.

Keňa je vnímána jako oáza klidu a stability na kontinentu, který v desetiletích od začátku dekolonizace nepoznal téměř nic jiného než zmatky a vřavu. Tento odraz země je velkou výhodou pro přilákání turistů, ve skutečnosti se turistika stala, vedle pěstování čaje, kávy a květin, jedním z hlavních zdrojů příjmů ze zahraničí. V poslední době se ale na tomto pozlátku objevily trhliny.

Stabilita země je hodně udržovaná vládou železné ruky. Volby v prosinci 1992 vyvolaly v provinciích násilné etnické konflikty a obavy z politických nepokojů mnohé turisty odradily. Tyto obavy ale byly neopodstatněné, protože Keňané přijali výsledky voleb klidně a pokračovali ve svých každodenních záležitostech, snažili se raději obnovit rovnováhou v zemi než podněcovat konfrontace. Nové opoziční strany se však hlučně dožadovaly politických změn. Hodně očekávané volby konané v prosinci 2002, kdy s převahou zvítězil Emilo Mwaj Kibaki, vůdce Národní duhové koalic (National Rainbow Coalition, NARC), uvedly do Keni novou vládnoucí stranu, poprvé od dob získání nezávislosti.

Je možné říci, že život v hlavním městě Keni, Nairobi, je poměrně moderní, ale odtud dále, v místech koem jezera Turkana,se život v Keni vrací o několik tisíciletí zpátky, do dob počátků člověka. Pozůstatky dávných dob jsou zřejmé na každém kroku po celé zemi. Bezprostředně na sever od Nairobi jsou velké vulkán, kde, jak se zdá, došlo v dávných dobých ke geologickému sopečnému vzedmutí, po němž vzniklo Velké údolí Rift Valley. Jako na stráži stojí Mout Kenya nad zemědělským srdcem země. Věk savců je viditelný po celé Keni, ale konkrétně ho dokládá více než 40 národních parků a rezervací pro divokou zvěř, kde se tato zvířata i původní krajina zcela zachovala.